Jdi na obsah Jdi na menu
 


Text pro časopis Policista

24. 10. 2012

Na IV. ročníku mezinárodní konference CASRI byly mimo jiné zastoupeny i bezpilotní prostředky, které se již v bezpečnostní praxi využívají nebo se brzy využívat mohou.

 

 

Bylo zde možno vidět jak zástupce bezpilotních quadcopterů – malých vrtulníčků se čtyřmi vrtulemi (jeden v barvách německé policie), tak i zástupce malých dálkově řízených letounů.

Ačkoliv by již na první pohled nic nebránilo tomu, aby se u PČR začaly bezpilotní letouny používat například k monitorování nepovolených demonstrací nebo při zákrocích u velkých dopravních nehod či při živelních katastrofách, na první ostré nasazení si ještě budeme muset nějaký čas počkat. V naší republice má s těmito prostředky dlouholeté zkušenosti armáda. U policie je to složitější. V bezpečnostní praxi se totiž musí vyřešit řada otázek spojených právě s nasazením bezpilotních letounů (UAV – unmanned aerial vehicle). Nasazení leteckých nepilotovaných prostředků je nutno posoudit z hlediska ekonomického, technického, taktického i právního.

Podívejme se na důvody, které vedou odborníky v této oblasti k názoru, že bezpilotní prostředky poskytují cenné informace a že by bylo možné je využít i u bezpečnostních složek.

Snaha získávat informace o svém okolí nebo o zájmové oblasti je stará jako lidstvo samo. Dokonce se dá říci, že pro všechny živé tvory je vždy výhodou mít co nejlepší přehled o svém okolí. Totéž platí samozřejmě i pro člověka. V době, kdy prapředci lidí přesouvali svůj životní prostor ze stromů na zem do travního porostu, sehrála schopnost vidět, co se děje v okolí, a tedy včas zpozorovat nebezpečí, významnou roli. To vše podpořilo mimo jiné také vývoj člověka jako tvora pohybujícího se vzpřímeně po dvou končetinách. Lidé si uvědomovali výhodu mít dobrý přehled o svém okolí, zejména se to projevovalo ve válečnictví. Řada vojevůdců často záviděla dravým ptákům jejich rozhled při kroužení nad kořistí a dobře si uvědomovala význam znalosti okolí. Dlouhou dobu ale válečníci mohli jen využívat možností, které jim poskytovala krajina a příroda sama. Vysílali hlídky na vyvýšená místa a kopce, posílali je slézat skalní stěny nebo koruny stromů.

V civilizovanější době začali lidé stavět pozorovatelny. Tvrze a hrady se stavěly na vyvýšených místech nejen z důvodů lepší obrany, ale také pro možnost pozorování širokého okolí. I námořníci dobře věděli, že z pozorovacího koše na nejvyšším stěžni budou mít nejlepší přehled.

Ale až v 18. století, kdy bratři Montgolfierové přestavili veřejnosti svůj objev – horkovzdušný balon, můžeme hovořit o skutečné možnosti vzdušného pozorování. Nejdříve s využitím letounů lehčích než je vzduch. Prvním skutečně vojensky využitelným prostředkem byly upoutané balóny, které umožnily nejen sledování pohybů nepřátelských vojsk, ale také umožňovaly přesně řídit dělostřelbu.

Abychom mohli hovořit o pilotovaném vzdušném průzkumu, musíme se od upoutaných balonů posunout k řiditelným vzducholodím a letadlům těžším než vzduch. Řiditelné vzducholodě začaly brázdit oblohu ještě v 18. století, největšího rozmachu dosáhly v prvních třech desetiletích století dvacátého.

První letadla se v 1. světové válce zprvu používala především pro průzkum, teprve později se v nich začaly objevovat střelné zbraně. Nejprve používaly osádky pro střelbu po nepříteli zbraně ruční, poté se zbraně začaly lafetovat. Již v době první světové války se začalo experimentovat s letouny řízenými na dálku. Ty se využívaly převážně jako létající terče. Jejich uplatnění však bylo zanedbatelné.  Před druhou světovou válkou se začala stavět speciální pozorovací letadla a začaly se upravovat stíhací letouny tak, aby mohly provádět vzdušný průzkum. Mezi úpravy patřilo například maximální odlehčení, leckdy za cenu demontáže zbraní, upravovaly se motory, upravovala se křídla. Do letadel se montovaly také speciální fotografické přístroje.

Pro stavbu skutečných bezpilotních prostředků dosáhla letecká technika potřebné míry rozvoje už ve 40. letech 20. století. Začal se objevovat nový systém - tzv. autopilot, který dokázal vést letadlo podle předem nastavených parametrů. Posléze se začaly objevovat také systémy umožňující dálkové řízení.  Začalo se experimentovat s řízením pomocí rádiových vln. A odsud už byl jen krůček k prvnímu nasazení těchto strojů.

Jedním z typických představitelů první generace bezpilotních letounů, v dnešní terminologii střel země – země, byl nacistický letoun V1 (Vergeltungswaffe 1, tj. odvetná zbraň 1). Šlo o bezpilotní létající bombu, která se po startu z rampy řídila podle předem naplánovaného programu. Tyto stroje terorizovaly Londýn a jeho okolí dlouho řadu měsíců.

Po válce následoval rozvoj jak letecké techniky, tak dálkového i řízení. Nastala „studená válka“. Na obou stranách se začalo využívat řady prostředků, aby bylo možno zjistit, co se děje na území nepřítele. První průzkumné letouny však byly opět pilotovány. Potom se na nějaký čas zdálo, že hlavním prostředkem průzkumu špionáže budou špionážní družice. Ty mají řadu nesporných výhod, ale také značné nevýhody. Zejména jsou drahé a dráhu jejich letu nelze jednoduše přesměrovat.

Skončila studená válka, ale další rozvoj průzkumných prostředků nastává během válek na Balkáně, v Iráku a Afghánistánu.

Bezpilotní letecké prostředky obecně mají oproti pilotovaným letounům řadu výhod. Jsou levnější, nemusí nést pilota a zařízení, které pilot potřebuje, mohou tedy mít různou velikost a hmotnost. Jejich manévrovací schopnosti závisejí jen na pevnosti draku, ne na možnostech pilota a co je nejdůležitější, při ztrátě letounu nepřijde nikdo o život. Mohou být řízeny operátorem, který může být na druhé straně zeměkoule, nebo mohou letět autonomně podle předem naplánové trasy.

 

Pokud jde o popis vývoje bezpilotních prostředků, je to velice široká problematika. Bezpilotní prostředky jsou totiž jak co do použití, tak co do velikosti a pohonu naprosto rozdílné stroje. Patří sem jak létající stroje – mikroskopické letouny velikosti hmyzu, ale také stroje o váze několika desítek tun a rozpětí přes dvacet metrů. Zmenšování velikosti je umožněno rozvojem elektroniky. Malá zařízení však nemají dlouhý dolet a velkou vytrvalost. Naopak rozměrné stroje vydrží ve vzduchu velice dlouhou dobu a unesou jak velké množství průzkumného zařízení, tak i zbraní.  

Pro použití v rámci bezpečnostních složek se již dnes nabízí téměř nepřeberná škála možností. Od nasazení u speciálních jednotek, které získají přesným prozkoumáním terénu značnou taktickou výhodu pro zákrok, přes sledování hraničních oblastí a boj proti pašeráctví, kontrolování silničního provozu až po sledování oblastí průmyslových havárií a živelních pohrom.

Možností jejich využití je celá řada a ve většině případů nabízejí bezpilotní prostředky levnější řešení, než je nasazení pilotovaných strojů. V následujících letech uvidíme, zda si bezpilotní prostředky naleznou cestu i do bezpečnostních složek v ČR.

U policie České republiky či v rezortu Ministerstva vnitra by tyto prostředky mohly najít využití v následujících oblastech. Nepominutelnou je jistě sledování provozu na pozemních komunikacích a řízení dopravy, což by mohlo nejen snížit náklady policie a dopravců, ale i státu na budování komunikační sítě a také provoz urychlit, snížit míru rizika u nejrůznějších dopravních nehod. Tyto prostředky by mohly nalézt své využití i při sledování zájmových osob, míst a věcí či při monitorování větších skupin osob, demonstrací, koncerty, sportovních utkání apod. Z hlediska ochrany lidského zdraví by bylo výhodné využívat je i při monitorování přírodních katastrof, povodní, průmyslových havárií aj. V neposlední řadě je lze využívat při policejních akcích, pátrání po osobách či živých tvorech. Tyto prostředky mohou být propojeny s pulty centralizované ochrany, s jejich využitím by byla i reakce na tísňová volaní rychlejší a operativnější.

Výběr dalších možných použití UAV je skutečně široký, mohou být nasazeny nejen v armádě a u policie, ale i v civilní sféře. Namátkou lze uvést další příklady: náhrada biologické ochrany letišť, kontrola ranvejí, vyhledávání a záchrana osob, ostraha objektů, jako jsou věznice, atomové elektrárny včetně monitorování dopravy jaderného paliva, ostraha hranic i v souvislosti s pašováním či obchodem s lidmi, ochrana osob, paralyzace osob představujících potenciální nebezpečí, ochrana před biologickým, chemickým, jaderným nebezpečím či před požáry, sledování lodního provozu, ochrana přírody, monitorování pěstování plodin využitelných pro výrobu psychotropních a omamných látek, geodetické práce, lesnictví a zemědělství, sledování aktuálního stavu silnic a jejich údržby, kontrola produktovodů, monitorování smogové situace a čistoty ovzduší, zásahy horské služby, archeologický výzkum doprava mini-kontejnerů.